Až pod vrcholky hor aneb Poprvé za poklady Solné komory

Ve čtvrtek 23. dubna 2026 se sešlo skoro padesát žáků druhého stupně naší školy a několik učitelů ve čtyři ráno u autobusu, který měl za úkol je za jeden den dovést do oblasti horských jezer v okolí Salzburku a zase zpět. Krátce po odjezdu jsme poprvé pochopili, co je při rallye funkce navigátora. Jeden z řidičů, jenž právě neřídil a pravděpodobně byl za autobus odpovědný, si připadal jako mimořádně důležitý rádce svého kolegy za volantem. Poté, co si ujasnili své role, už vše ubíhalo, jak mělo. Po klasické provozní pauze na „čáře“ v Mikulově jsme se kolem Vídně hnali směr Salzburg.

     Kolem 11 dopolední nás naši řidiči vyložili v malebném městečku Sankt Gilgen na břehu jednoho z ledovcových jezer – Wolfgangsee. Naše průvodkyně zakoupila lístky na plavbu lodí a my si v mezičase prošli toto malebné městečko sevřené mezi vodní hladinu a vrcholky Alp. Zašli jsme ke kostelíku, koupili si magnetky a ukázali si rodný dům maminky hudebního génia Wolfganga A. Mozarta. Chvilku po poledni nás čekala asi půlhodinová projížďka po jezeře. Bylo krásně, sluníčko svítilo, takže hurá na horní palubu. Průzračná vodní hladina, modré nebe a hory okolo, prostě jako z fotky v katalogu nějaké cestovky. Něco před jednou odpolední jsme vystoupili na druhém břehu „Wolfgangova“ jezera ve vesničce Sankt Wolfgang.

     Malá přestávka, obchůdek, záchod a v pohodě pro lístky na další zdejší vyhlášenou atrakci – „zubačku“ z konce 19. století, která vede na horu Schafberg. Rozchod a časová rezerva se hodili, protože jsme asi 15 minut hledali, kdo si u paní průvodkyně nevyzvedl správný lístek. Na loď jeden, na „mašinku“ druhý, to dá přece rozum. Ale i tohle patří samozřejmě k výletu. Nasedli jsme do krásně červených vagónků a za půlhodinku nás zubačka „vytáhla“ o nějakých 700 výškových metrů na kopec. A další pecka programu. Alpská pastvina, dřevěná „chaloupka“ s minirestaurací – gulášovka, něco sladkého na zub a „etwas zum Trinken“. Ale to určitě nebylo to hlavní. Procházka nad hranicí lesa, pastviny, pozůstatky po „kravách milkách“ všude okolo, ale hlavně ta panoramata – jak říká klasik. Dole jezero a před námi alpské třítisícovky ještě pořád plné sněhu a ledovců. Hodina a něco s výhledy, které jsme si užili díky počasí jako ze „žurnálu“. Asi za hodinku a půl nás zubačka zavezla opět do údolí.

     Čekal nás přibližně hodinový rozchod v centru malebného Sankt Wolfgangu. Malované domečky, cukrárničky, obchůdky všeho druhu a taky samozřejmě nějaké to jídlo. Každý podle chuti. Po páté odpolední jsme nastoupili do autobusu a vydali se zpět směr Česká republika. Cesta domů měla dva „hajlajty“. Prvním, a v pravdě klíčovým, byla benzinka u města Sankt Pölten, a to proto, že na ní byl Burger King. Děti ožily a myslím, že za půlhodinovou tržbu jim budou zaměstnanci tohoto řetězce ještě dlouho vděční. Druhým bodem, který nešlo přehlédnout, byla projížďka večerní Vídní, kde jsme vyložili naši paní průvodkyni.  Z Vídně už pak rovnou domů, do Chropyně.

      Něco po půlnoci jsme vystoupili u COOPu a odebrali se do našich postelí. Po asi 20 hodinách na cestách, jsme si odpočinek všichni opravdu zasloužili. Bylo to super, stálo to za to a za rok třeba zase…

 P. S. Na závěr se sluší poděkovat všem našim žákům, neboť páni řidiči říkali, že tak klidnou cestu dlouho nezažili a rovněž milým žákyním, které zajistily catering. Snad tak byla zahájena nová tradice „učitelského“ řízku 😊.

                                                                                         Kateřina Majtánová, Radek Podhorný