Opět po roce za svědomím lidstva

Jako každý rok jsme se i letos vydali s našimi deváťáky do polské Osvětimi. Města, které je celosvětově spjato s největším vyhlazovacím táborem druhé světové války. V této „továrně na smrt“ přišlo během několika let o život bezmála dva miliony obyvatel Evropy, především Židů. Jako již tradičně nás čekal přibližně tří hodinový program v obou částech muzea. Jak v Osvětimi samotné, tak v nedaleké části Březinka. Letos nás ale čekalo několik překvapení. Došlo totiž k opravě několika vězeňských baráků, ve kterých vznikly hned tři nové moderní expozice spojující jak původní předměty zabavené zabitým, tak nové interaktivní prvky, které jsou dnes již zcela nezbytné – například fotografie, obrázky, nebo videoukázky z různých částí Evropy těsně před a v průběhu 2. světové války. Jednou z novinek je Kniha jmen obsahující jména statisíců obětí holokaustu. Kniha má na délku více než 10 metrů a je doslova obludnou připomínkou šoa, jak samotní Židé nazývají holokaust. Ve druhé části muzea – v Březince – na nás čekala nechvalně slavná brána s kolejemi, vagon, dřevěné a cihlové baráky se „záchody a postelemi“. Asi nikdo si nedovede ani na minutu představit, že by měl na něčem takovém spát.

Náladu jsme si pak trošku spravili během rozhodu v jednom z obchodních center. Zpáteční cesta proběhla v klidu. Myslím, že si každý z nás tak trochu sám v sobě přehrával, co vlastně viděl a že je třeba hrůzy holokaustu připomínat a už nikdy neopakovat. Takže za rok zase. Termín již máme zarezervovaný.

 Radek Podhorný, Eva Vejdovská